Jak na nový rok, tak…
Novoroční výlet na třetí největší horu českého středohoří – Sedlo nebyl rozhodně chudý na vizuální zážitky. Poté co dav asi 30 lidí opustil vrchol v naprosté mlze a odešel kamsi do údolí se začaly skrz mraky prořezávat sluneční paprsky, které pak kopec rozdělily na modoru a zlatou polovinu.
Já tam pak sám čučel na tuhle nádheru, že jsem skoro zapomněl na fotoaparát v batohu. Mraky pak ustoupily i výhledu na vyššího středohorského bratříčka Lovoš. Jen ta Milešovka to asi na silvestra přehnala a ani se dnes neukázala. Hezký nový rok všem!
Noc, kdy nás pohladilo slunce
17. 3. 2015 se mi díky vysoké sluneční aktivitě, dobrému počasí a řadě náhod podařilo poprvé v životě spatřit polární záři pouhým okem. Stačí jen být ve správný čas na správném místě a znát předpověď výskytu této přírodní fyzikální hry světel.
Pokud byste chtěli vědet, zda je možné polární záři spatřit i na našem území, sledujte předpověď výskytu například na webu Aurora forecast.
Sněžka s kapkou adrenalinu
Nejvyšší česká hora vyrostla až do výšky 1602 m nad mořskou hladinu zřejmě proto, aby návštěvníkům poskytovala nezapomenutelný výhled na hřebeny Krkonoš a široké okolí. Dostat se na ni můžete několika turistickými cestami pěšky, anebo až na vrchol vyjet lanovkou z Pece pod Sněžkou. U druhé varianty můžete výletem na Sněžku strávit příjemné odpoledne, u té první varianty celý hezký den. Pokud jste romantici, noční ptáci a milujete dobrodružství, vydejte se na Sněžku přes noc a do cíle dorařte na východ Slunce. Budete odměněni pestrým koktejlem zážitků.
Těchto nočních cest jsem podnikl několik, ale bezesporu nejlepší cestou byla cesta z Trutnova přes Radvanice, Žacléř, Sněžku a zpět přes Pec pod Sněžkou. Celkem 54 km.
Důležité je vše dobře naplánovat
Ideální je vyrazit kolem 17. hodiny. Pokud chcete stihnout východ slunce, měli byste si nejprve zjistit čas východu a vyrazit tak, abyste vrcholu dorazili s předstihem. Počítejte s tím, že za tmy budete pomalejší. Do batohů nabalit dostatečné množství tekutin a jídla, pevnou nepromokavou kotníkovou obuv, pláštěnku a hlavně rukavice a čepici (i v létě se na vrcholcích dokáže objevit zima). Pro tento typ výletu je samozřejmě nutná nějaká svítilna, která vydrží svítit přes celou noc, ideálně čelovka. Pokud Vás půjde víc, hodí se dvě vysílačky, které by měl mít vždy první a poslední člen skupiny. No a pak už jen stačí sledovat správnou cestu, pravidelně pít a hlavně se chovat potichu, protože převážná část cesty vede národním parkem.
Východ slunce je něco překrásného a vidět jej je hlavní důvod, proč takový absurdní výlet podnikat. Vzdálenost trasy je tak velká proto, aby se dalo celou noc jít a nemuselo se stavět anebo čekat na vrcholu Sněžky, v obou těchto případech Vám totiž bude pekelná zima. Takhle jen volným tempem celou noc kráčíte tmou a těšíte se na ten kýžený okamžik východu. Cestou je možnost se na chvíli skrýt, trochu si odpočinou a nasvačit v dřevěných přístřešcích, na které po cestě jistojistě narazíte.
Vizuální extáze
To co se pak za dobrého počasí nahoře odehrává se dá jen těžko přirovnat k něčemu obvyklému. Stojíte jak na vrcholu světa a pod vámi si jen tak plují mraky. Jedny náhle mizí a jiné zas vznikají. Vzhlížíte k východnímu obzoru a fyzicky i psychicky znavení lapáte po prvních paprscích světla a tepla. Za okamžik už jen oněměle zíráte a sledujete jedno z nejhezčích divadel, které režíruje sama matka příroda. Údolí zaplavuje světlo, stejně tak rychle, jako vaši duši. Během pěti minut je všechno pryč, ale vaší paměti těchto pět minut určitě zůstane hodně hodně dlouho.
Cesta do Pece pod Sněžkou na autobus už je hodně náročná, nohy ztěžknou a víčka se klíží, ale vy máte ten dobrý pocit, že jste viděli východ slunce ze Sněžky.
English (UK) 
Čeština